Dostala jsem blbej nápad.
Přišla jsem z práce a venku, jak je už dlouho vidět a je slunečno, máme doma moc hezké světlo. To bude makačka tohle vyfotit, říkala jsem si. Scooby bude jen sedět,což dělá často a já mu jen před nosík dám ten papírový knír na párátku a udělám „cvak“. Otázka maximálně 5 minut… No nakonec jsem se parádně zapotila a focení se protáhlo.
…Scooby sedí na docela prima místě…
Jdu k němu.
Scooby zpozorní.
Sednu si před něj a před nos mu dám knír….
Reakce? Obradičkuje ho (rozuměj, že od teď knír patří jemu, označkoval si ho)
Fajn. Chvíli hladíme a pak to zkusím znova.
Nezájem, jde raději obšťastňovat plyšáka 
Po chvíli jdu na pokus číslo 3. Poklekám a dávám před něj knír.
Prý byl označkován málo. Tak ho pro jistotu přetřel znova.
No dobrá dobrá! Už je tvůj? Tak fajn. Zkusíme to ještě jednou…
Co se ti nezdá? Co ten ksichtík má jako znamenat?!
Odběhne hrát si s plyšákem.
Skvělý. Půl hodiny a světlo v čudu.
Už mně to nebaví. Naposledy
ÁÁÁÁÁ povedlo seeee! Sice ne úplně jak jsem chtěla, ale dobrý! Raduju se!
Vteřinu po vyfocení…
Kubíček mi vyrve knír z ruky a říká svůj názor:
„Co mi to furt strkáš před ten nos?! Radši toho nech a pojď si hrát s plyšákem.„
A TAK JSEM ŠLA.
0 comments